•
ROZBORY OD VÁS •
Hlavní
postavy
Štěpka
Kiliánová –
hlavní postava celého románu.V díle je sledován její vývoj od dětství až do
jejího ovdovění. Je pracovitá, dobrosrdečná, energická, ale má spíše
kypřejší tvary, krásy příliš nepobrala a
je prostořeká. Touží po dětech a ze strachu, že zůstane starou pannou, se
provdá za Pavla Malinu, svého bratrance.
Pavel Malina –
mladý muž
původem z Vejrychovského statku, bratranec Štěpky. V dětství byl hodný, milý,
inteligentní. Rozhodl se pro vojenskou škol,
ale tam se nechal velmi ovlivnit
pitím, našel si zálibu ve hře v kartách a ženách. Tam se z něho
stal namyšlený, vypočítavý, nesnesitelný, škodolibý a zlý člověk.
Stavitel Kilián
– Štěpčin
otec. Je to pracovitý člověk, který za svůj život zmnohonásobil svůj původní
majetek. Je šetrný a hrdý na to, co dokázal.
Anna Kiliánová
– Štěpčina
matka. Velice zbožná dáma, která se vždy snaží dodržovat zásady, které
odpovídaly jejímu vyššímu postavení ve městě.
Josef Malina – otec obou synů ze statku
a bratr Anny K. Přežil své mladší dítě, svého syna Petra. Ačkoliv zpočátku
neměl Štěpku v lásce, později pochopil, že je to žena s dobrým srdcem.
Jan Malina – starší ze synů Josefa
Maliny, pracovitý, poctivý a dobrý hospodář, který však dlouho dřel jen na bratrovy dluhy. Proto se v
pozdějším věku zatvrdil.
Děj
Děj románu se odehrává
v autorově rodné Jilemnici na přelomu 19. a 20. století. Jde o dobu prudkých společenských přeměn, kdy
i do oblastí v Podkrkonoší přichází dravý kapitalismus. Autor zobrazuje tyto
skutečnosti na jedné rodině, kde matka hlavní hrdinky pochází ze starého
selského rodu, otec je však stavitelem, tedy členem podnikavé buržoazie.
Stavitel, původně chudý
zedník Kilián, se domůže pracovitostí a
podnikavostí významného postavení ve městě Jilemnici. Vezme si za manželku
dívku Annu Malinovou, dceru z Vejrychovského statku. Společně pak vychovávají jejich
jedinou dceru Štěpku. Štěpka nežije příliš šťastným životem, přestože má všeho
dostatek. Lidem vadí její přímé, otevřené, často drsné chování, mají ji za
společenského neotesance. Ke všemu není Štěpka příliš pohledná, je nesmírně
velká a vyspělá, postrádá jakýkoliv dívčí půvab. Útěchy se jí dostává na
matčině rodném statku, kde dovádí se dvěma svými bratranci Janem a Pavlem, jakéhosi
uznání dosáhla i díky výborné recitaci a hraní divadla, což ji velmi bavilo.
Štěpka dospívá, ale žádní
nápadníci o ni neusilují, přestože je mezi mládeží pro svoji vyřídilku a
veselost celkem oblíbena. Každá započatá známost po chvíli končí. Štěpka však
touží mít muže a děti.
Na statku na Vejrychovsku
žije bratr Anny Kiliánové Josef Malina, ale ten už je starší pán, a proto se o
statek stará převážně Jan Malina. Jeho mladší bratr Pavel odchází ze studií a
dává se k armádě. Stane se z něho líný, prostopášný důstojník, který pouze
pije, hýří a hraje karty, užívá si přítomnosti žen. Téměř všechny peníze ze
statku padnou na placení jeho dluhů. Nakonec jej kvůli dluhům suspendují a
Pavel se vrací na statek, je zchátralý, zestárlý. Nechce pracovat, pokračuje ve
svém rozmařilém životě. Jan jej odmítne dál živit, protož on se na statku musel
vždy dřít, aby uživil svého bratra, který však nakonec přivedl statek na mizinu.
Ale Pavel vymyslí skvělý plán, který by měl zachránit i Vejrychovsko před
bídou. Nabídne Pavel Štěpce sňatek a ona, posedlá touhou po muži a dětech,
"slepá a hluchá", svoluje, uvěří jeho slibům, že skončí s dosavadním
životem a vrátí se k hospodaření. Otec Kilián se velmi nesouhlasí s tímto
sňatkem, ale nakonec ho Štěpka umluví, vykoupí
statek ze dluhů a postaví novomanželům obrovský nový dům hned vedle starého
statku Malinových.
Brzy po svatbě zažívá Štěpka
obrovské zklamání. Pavel o ni vůbec nestojí, dozvídá se, že se s ním nikdy dětí
nedočká, neboť trpí velmi vážnou nemocí, která mu znemožňuje milostný styk, byl
luetik (trpěl syfilidem). Štěpka je však velmi statečná, s pomocí Janovou vede
statek, trpělivě snáší rozmary svého stále více chátrajícího muže.
Z jejího muže se pomalu stává
šílený člověk a Štěpka je nucena ho dát do blázince, kde i umírá. Až po jeho
smrti začíná Štěpce svítat na lepší časy. Čeká ji nový život s Janem Malinou.
Jan si totiž umiňuje, že až pomine období truchlení, sám ji požádá o ruku a
tuší, že bude souhlasit (dávno již ví, jak píše autor, že "ta ženská má
svou cenu")
Kompozice
§
Psychologický román
§
Epický
román = má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti, větší rozsah,
řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav i dějových
linií
§
3 části:
Lampy svítí a prostírá se (33 kapitol); Sytý u stolu (22 kapitol); Lampy
zhasínají (11 kapitol)
§
Kniha měla
být původně trilogií o Štěpce Kiliánové a městě Jilemnici (za života ale stihl
pouze přepracovat Petrolejové lampy a napsat torzo románu Vlčí kůže)
§
Kniha je
zakončená tak, že naznačuje budoucnost. Janovi v hlavě probíhá myšlenka, že by
si ji mohl vzít protentokrát on, aby spojili obě poloviny statku. Právě
neukončený děj měl být přichystán pro další knížku (Vlčí kůže) z trilogie o
Štěpce Kiliánové.
§
Kompozice: chronologická (autor dodržuje časovou posloupnost)
§
Umělecké a
kompoziční prostředky: propracovaná psychika románových postav (zvláště
žen), dramatická gradace(stupňování) příběhu, naturalistické prvky(snaží se
zachytit nezkreslenou realitu), působivé scény zachycující atmosféru maloměsta.
§
Er-forma.
§
Druhy řeči:
Převažují dialogy, ale jsou použity
i vnitřní monology (např. při úvahách).
Život autora – Jaroslav
Havlíček (1896 – 1943)
Byl to představitel české, psychologické prózy v
období mezi válkami.
Pocházel
ze severovýchodních Čech, z města Jilemnice, z rodiny učitele.
Po
obecní škole v rodišti studoval na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil
maturitu. Po absolvování jednoročního kurzu při obchodní akademii v Chrudimi
začal na přání rodičů studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze
obchodní vědu.
Roku
1915 byl odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii i
na Slovensku.
Po
válce pracoval Jaroslav Havlíček v Živnostenské bance a pokoušel se při
zaměstnání dokončit vysokou školu. To se mu pro nedostatek času nepodařilo. Přátelil
se s Antalem Staškem.
Práce
v bance a současně literární tvorba Jaroslava Havlíčka velmi vyčerpávaly.
Zemřel poměrně mlád v roce 1943 v Praze v důsledku zánětu mozkových blan.
Styl tvorby: Pečlivě vykresluje prostředí. Soustředí se na nitro člověka a jejich začleňováním do děje. Popisuje tragické lidské osudy, věnuje
se degenerovaným jedincům – mentálně
nebo vlivem postupující nemoci, duševní stavy často velmi narušených lidí a
extrémní situace. Podává realistický obraz
maloměsta a degradace jeho společnosti.
Propracovanost
psychiky románových postav, zvláště ženských
hrdinek a schopnost lyrizovat realistický až naturalistický pohled na
skutečnost.
Pro
Havlíčkovy knihy je typická pevná dějová linie, ironické napětí, smysl pro
protiklady, záliba v bizardních situacích, střet dobra a zla a významnost
detailu pro výklad celku.
V
řadě děl se objevují podobné motivy či náměty – detektivní zápletka, osudy žen, domov.
Přispíval
do Národních listů. Své povídky
publikoval Jaroslav Havlíček v řadě časopisů - Cesta, Sever a východ, Lumír aj. Značná část literárního díla
Jaroslava Havlíčka zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho
smrti.
Dílo:
Neviditelný – tento
román bývá považován jako Havlíčkův umělecky nejdokonalejší; je psychologickou
studií patologické úchylky rodiny Hajnů; do degenerovaného prostředí, jemuž
vládne utkvělá představa blázna, že prochází domem neviděn, přichází sobecký a
chladně vypočítavý muž (vypravěč), který líčí svou cestu z chudého prostředí
přes sňatek k majetku, ale ani on neujde zhoubě svého osudu, když nejprve
ztrácí ženu a duševně postižen je i jeho syn; zfilmováno Jiřím Svobodou jako
Prokletí domu Hajnů r. 1988
Helimadoe – jde
o nejbásnivější mnohovýznamový román,námětem jsou rodinné vztahy, nahlížené
tentokrát víc optimisticky; je to příběh pěti sester (název Helimadoe je podle
počátečních písmen jejich křestních jmen), pozvolna stárnoucích a ovládaných
podivínským otcem lékařem; melancholická atmosféra; retrospektivní(návraty zpět
do minulosti) kompozice
Ta třetí – opět se vyskytuje motiv
smrti; ústřední hrdina tohoto románu je starý mládenec, který má vztah k ke
dvěma rozdílným typům žen, jedné mladé výstřední krasavici, druhé skromné a
obětavé, avšak hrdina, povrchní a pokrytecký šosák, volí nakonec třetí
východisko – dobrovolnou smrt
Synáček – tato novela představuje
příběh statkářského synka, rozmazlovaného ženami, jejichž nevhodná výchova způsobí,
že z něho vyroste hrubián, který se svým kamarádem svými bujnými kousky
pohoršuje městečko a nakonec se hrdina ožení, uklidní se a chce odčinit
výstřelky mládí, končí však smrtí při autohavárii; souvisí s cyklem z rodné
Jilemnice (po Petrolejových lampách do něj patří nedokončený román Vlčí kůže)
Vlčí kůže – dílo nedokončeno
Zánik městečka Olšiny - povídky a romaneta, které
byly vydány posmrtně; život městečka provázejí postavy maloměstských podivínů a
zvláštní úkazy (autosugesce, jasnovidectví), děsivých přízraků působících na lidské
smysly využívá Havlíček k tom, aby ukázal na lidskou směšnost a ubohost, tyto
povídky patří k nejpůsobivějším dílům naší psychologické literatury
Zařazení do kontextu
Autoři
psychologické prózy
-
rozvoj od 20.let 20.století, největší rozmach 30.- 40.
léta
-
zabývá se duševními
stavy člověka, vnitřními pocity, duševními úchylkami, dvojnictvím atd.
-
může vycházet za okupace, protože nemá politické
téma, tedy není proti režimu
Další představitelé:
Marie Pujmanová – sociální próza, ovlivněna socialismem (silná komunistka), dílo
PŘEDTUCHA
Jarmila Glazarová – prozaička, VLČÍ JÁMA, ADVENT, ROKY V KRUHU
Václav Řezáč – psychologická i budovatelská próza, SVĚDEK, ČERNÉ SVĚTLO
Karel Josef Beneš – ULOUPENÝ ŽIVOT
Ladislav Klíma – UTRPENÍ KNÍŽETE STERNENHOCHA
Autor/na
Xweb.8u.cz přidala: sabinakam
Děkujeme